Družstevní bydlení podporuji. A právě proto chci, aby bylo dobře připravené.

V Novoměstském zpravodaji (https://www.novemestonm.cz/evt_file.php?file=21577 – autor pan Bastl) zazněla výtka, že někteří zastupitelé na ZM 20 podpořili záměr založit bytové družstvo, ale na ZM 25 nepodpořili jeho samotné založení. Je to prezentováno jako změna postoje, možná dokonce jako důsledek blížících se voleb.

Jenže mezi těmito dvěma hlasováními je zásadní rozdíl.

To, že souhlasím s myšlenkou družstevního bydlení, přece neznamená, že musím automaticky schválit jakoukoli verzi stanov, jakékoli rozdělení rizik nebo jakékoli závazky města.

Na ZM 25 jsem měl rozhodnout o stanovách, podle kterých město vstupovalo do družstva svým majetkem, ale ochrana jeho postavení byla podle mě nedostatečná. Nebyly dostatečně jasné budoucí náklady města, nebyla předložena komplexní ekonomická a riziková analýza a tehdejší model počítal i s povinnostmi města spojenými s neobsazenými byty.

Proto jsem chtěl nejprve znát podmínky, rizika a ekonomiku projektu.

Návrh na jejich komplexní prověření získal na ZM 25 10 hlasů. Chyběl jediný hlas k přijetí. Teprve poté se hlasovalo o založení družstva — a to zastupitelstvo neschválilo (mimochodem pro schválení stanov byl 1 zastupitel).

Luděk Bastl ve svém článku také uvádí, že zastupitelé měli stanovy a harmonogram šest dní předem s prosbou o připomínky a žádná nepřišla.

Na druhou stranu šest dní na posouzení stanov právnické osoby, do které má město vložit majetek a s níž má být spojena mnohaletá investice, zcela jednoduché. Navíc, když nebylo požádáno o připomínky odborných útvarů města (třeba stanovisko právničky města, odboru majetku města, finančního odboru), tak jak je standardem u ostatních projednávaných bodů.

A hlavně: následný vývoj ukázal, že připomínky nebyly jen formální.

Těsně před ZM 26 totiž vznikla další verze stanov, která už významně posilovala postavení města. Byly doplněny mechanismy, které ve verzi projednávané na ZM 25 nebyly dostatečně zakotveny — silnější postavení města v představenstvu, ochrana proti vzniku dalších povinností bez souhlasu města, ochrana klíčových ustanovení stanov a omezení rizik spojených s neobsazenými byty.

Jinými slovy:

Kdyby byly červnové obavy zbytečné, nebylo by nutné stanovy před ZM 26 tak zásadně měnit.

A právě tato změna přišla až těsně před zářijovým zastupitelstvem.

Článek dále říká:

„Město by přitom stavbu nefinancovalo. Vkládá pozemek, nic víc.“

To je velmi silné a srozumitelné tvrzení, ale právě proto musí být podmínky vstupu města nastavené mimořádně opatrně. Pozemek totiž není „nic“. Je to majetek občanů města.

Pokud město do projektu vkládá pozemek, musí mít jistotu:

•             že jeho majetek je právně chráněn,

•             že nebude možné bez jeho souhlasu vytvářet další závazky,

•             že má skutečný vliv na zásadní rozhodnutí družstva,

•             že jsou alespoň rámcově známy finanční dopady,

•             a že známe hlavní rizika projektu.

To není brzda družstevního bydlení. To je základní povinnost zastupitele při nakládání s majetkem města.

Spor o cenu bytu

Luděk Bastl má podle mě v jedné věci částečně pravdu: přesnou cenu konkrétního bytu skutečně nelze znát před projektováním a soutěží na zhotovitele. Článek to přirovnává k požadavku na rozpočet od řemeslníka, kterého ještě nelze oslovit.

Jenže požadavek zastupitelů nebyl pouze „řekněte nám konečnou cenu bytu“.

Šlo o to mít před zásadním rozhodnutím alespoň:

investiční rámec, způsob financování, scénáře, očekávané zatížení města, rizika neobsazenosti, majetkové vztahy a právní ochranu města.

Přesná cena 3+kk opravdu může vzniknout až později. Základní ekonomická proveditelnost projektu ale může a podle našeho názoru má být prověřena dříve.

A právě zde je zajímavé srovnání s OÁZOU

Když Rada města řeší rozšíření sociálních služeb MSSS OÁZA, používá sama přesně ten princip, který byl požadován u zakládání bytového družstva.

RM nejprve uložila podrobně specifikovat potřeby rozšíření OÁZY. Když následně zjistila, že podklady ještě neobsahují dostatek informací například o počtech klientů, zaměstnanců a konkrétních provozních požadavcích, rozhodnutí odložila.

Následně se řešilo přizvání odborníka a příprava podkladů pro studii proveditelnosti.

To považuji za správný postup:

nejprve potřeby → varianty → odborné podklady → studie proveditelnosti → rozhodnutí.

Proč by měl být u bytového družstva standard přípravy jiné?

Nezměnil se názor části zastupitelů na družstevní bydlení. Změnila se úroveň konkrétnosti rozhodnutí.

Na ZM 25 pořád platilo ano družstevnímu bydlení, ale ne této konkrétní podobě bez dostatečné ochrany města a potřebných podkladů.

A před ZM 26 se skutečně objevila výrazně bezpečnější verze stanov, která část výhrad řeší.

To podle mě není důkaz, že někdo projekt brzdil.

Je to naopak důkaz, že mělo smysl se ptát a požadovat lepší podmínky.

Závěr

Nejsem proti družstevnímu bydlení. Jsem proti tomu, aby město nejprve přijalo závazky a teprve potom zjišťovalo jejich důsledky.

Bytové družstvo podporuji. Chci ale družstvo, ve kterém bude chráněn majetek města, město bude mít odpovídající kontrolu a zastupitelé budou před rozhodnutím znát alespoň základní ekonomické a právní dopady.

Stejný princip používá Rada města u OÁZY: nejprve podklady a studie proveditelnosti, potom rozhodnutí.

To není podražení nohou. To je odpovědnost za majetek města.

Radek Prouza, dne 15. září 2026